HOJNOST JAKO PŘIROZENÝ STAV VE VĚDOMÉM SPOLEČENSTVÍ LIDÍ ANEB CO MI PŘINESL ŽIVOT V KOMUNITĚ ~ Radka Svobodová

Ve své podstatě jsem spíše archetypem poustevníka, vždy jsem si pečlivě hlídala svoji soukromou zónu a stávalo se, že jsem i několik týdnů prakticky neměla potřebu kontaktu s lidmi. Idea, že bych někdy měla žít v širším společenství lidí a sdílet s nimi většinu svého času, byla pro mě nepředstavitelná.

Pak jsem ale potkala svého muže a můj život se od základu změnil. Od začátku jsem věděla, že náš vztah je mimořádný, že jsem konečně potkala člověka, který má stejný systém hodnot a zájem rozšiřovat své vědomí až k podstatě skrytých souvislostí a přírodních jevů. Naše pouto na tajné úrovni bylo od začátku tak silné, že i přes všechny naše bolesti, strachy a odlišnosti jsme věděli, že existuje „něco“, co nás stále přesahuje a nutí nás na sobě pracovat, překračovat naše komfortní zóny a vede nás do hlubin, k našim zraněním a tabu a odstraňuje překážky, které stojí mezi naší povrchní vědomou částí a skutečným voláním duše. Nebylo to vždy lehké, přestože jsme se milovali, oba jsme byli plní traumat a strachů a náš vztah zpočátku podpořil naši psychospirituální krizi a depresivní stavy. Trpěli jsme nízkým sebevědomím, závislostí, obavami a to se často odráželo na úrovni vnitřní i vnější chudoby. Zápasili jsme o energii, měli jsme konflikty, které někdy nebraly konce.

Trvalo to více než dva roky, než jsme se vynořili z těžkých emočních bažin, uzřeli se navzájem a vytvořili mezi sebou zdravý vztah založený na důvěře, respektu a bezpodmínečné lásce. Velký podíl na našem vyléčení měl především náš záměr a důležitým prostředkem pro jeho uskutečnění se stala komunita lidí se stejným cílem a systémem hodnot. Díky zdravé reflexi našich přátel jsme často mohli dostávat zpětnou vazbu v situacích, kdy jsme upadli do stavů zraněných vnitřních dětí a nebyli jsme schopni vnímat objektivní realitu. Léčili jsme se navzájem svou pozorností, vhledy a mnoha hodinami strávenými s cílem rozpoznat nevědomé vzorce a strachy, které nám brání v prožívání štěstí.

Po několika dalších měsících práce jsme začali pozorovat velké změny v našem prožívání. Pocit vnitřní síly a radosti se stal převládajícím a rozproudila se mezi námi radostná tvořivá energie, která každého z nás podporuje v jeho vlastní individualitě a důvěře v život. Je pro mě fascinující sledovat, jak každý člen našeho společenství roste a může se projevovat ve své nejniternější podstatě tak, jak by sám nemohl. Neříkám, že to není možné, jen je to náročnější. Když totiž lidé žijí v páru, případně s dětmi, pak je na každém z dospělých uvaleno množství funkcí a povinností, které se zvládají tak, že už potom není prostor na jiné, důležité věci jako je sdílení, hry, odpočinek, hluboký kontakt, zpěv, společné modlitby, tanec nebo tvoření s dětmi. Ve větším společenství lidí se tyto funkce rozloží přirozeně podle individuálních potřeb každého člena. Někdo zabezpečuje marketing, jiný se stará o zahradu nebo o děti. Každý z nás přináší velkou inspiraci a společně tvoříme zázemí pro osobní růst nás i našich klientů a hostů. Náš státní systém nás nutí k rozdělování rodin, děti tráví většinu času s učiteli, na kroužcích nebo u pc. Rodiče jsou tak zaneprázdněni prací, že vštěpování základních hodnot dětem určuje stát a jeho instituce. Není divu, že vzniká chaos a že neumíme komunikovat ani s dětmi, ani se svými partnery. Neznám mnoho lidí, kterým fungují intimní vztahy a jen pár lidí má odvahu s tím něco dělat.

Cítím jako své poslání sdílet své zkušenosti a inspirovat lidi k tomu, aby spolu začali zdravě komunikovat. Záleží jen na nás, zda se změní celá společnost a my najdeme východisko z celosvětové krize. Změna začíná v naší vlastní mysli, v našem způsobu prožívání sebe sama a našich vztahů. Přeji nám, aby co nejvíce lidí přijalo zodpovědnost za tvoření vlastních životů, aby nutná změna postojů a hodnot ve společnosti byla přijata bez velkého utrpení a hodně síly k jejímu uskutečnění.

Radka